Když dítě nemluví

Obvykle se většina dětí naučí mluvit mezi prvním a čtvrtým rokem. Zpravidla si rodiče ani neuvědomují, co a jak přesně dělali, aby svou ratolest naučili mluvit. Mluvit včas znamená říkat v prvním roce slova, ve druhém roce věty, a ve třetím roce by dítě mělo mluvit srozumitelně, i když s celou řadou gramatických zvláštností. Pokud se řeč u dítěte nevyvíjí tak, jak se očekává, je především nutné zjistit, zda má dítě v pořádku sluch. Nemusí se jednat o trvalou vadu sluchu, stačí dlouhodobě zalehlá ouška kvůli nachlazení a rýmě a vývoj řeči se může opozdit.

Rozumí, ale nemluví, co teď?

Je řada dětí, které ve třech letech hodně rozumí, ale mluví velice málo. Rodiče takovýchto dětí to špatně nesou. Opoždění řeči bývá omlouváno např. tím, že dítě je líné, pohodlné a nechce se mu mluvit. Také se obvykle říká, že dítě má svoji hlavu. Zkušenosti lékařů však říkají, že problém je v tom, že řeč dítěte zatím nedozrála a dítě tak zřetelněji mluvit nedokáže.

Rozumně stimulovat

Dříve se tradoval názor, že dítě je třeba k řeči stimulovat. Většinou to vedlo k tomu, že rodič se úporně snažil a na dítě mluvil příliš a výsledek byl spíše zcela opačný. Čím více hovořil rodič, tím méně prostoru mělo dítě. Nejúčinnější je, když rodič aktivně reaguje na pokus dítěte o komunikaci a nechává mu určitou volnost. Tím vlastně dítě nejsilněji stimuluje k řeči. Psychologové ze své praxe upozorňují, že dítě potřebuje hlavně pozitivně naladěného posluchače.

Zpětná vazba

Mnozí rodiče očekávají, že jakmile dítě začne mluvit, tak bude všechno ihned opakovat. Jakmile se to neděje, bývají zklamaní a nejistí. Ochota dítě opakovat slyšená slova je různá a toto období nepřichází u dětí stejně. Pokud chceme, aby děti po nás opakovaly, musíme opakovat nejprve my po nich. U nejmenších dětí to dělají matky zcela instinktivně, že napodobují dětské broukání a žvatlání. Dítěti se tak dostává potvrzení, že jeho řečové pokusy mají smysl. Tyto zvuky mají význam a dítě to napříště bude zkoušet znovu, vzniká tak pozitivní zpětná vazba. Dítě musí cítit, že jeho snahu oceňujeme, a proto bychom neměli zapomínat na slova povzbuzení a chvály. Často stačí rodičovské přikývnutí, radostné ano a podobně. Na dítě velice působí opakování se souhlasem, s naladěnou intonací. Pokud rodič ještě dodá správný tvar řečeného, dělá pro vývoj řeči pro svého potomka to nejlepší.