Už zase zlobí...

Všichni jsme někdy viděli utrápené rodiče, kteří se snažili uklidnit své ječící batole v obchodě, případně jej chtějí zvednout z podlahy, kde leží a kope nohama. Chudáci rodiče musejí kolikrát snášet pohledy kolemjdoucích, které jako by říkaly: „To si s tím dítětem neumí poradit? Pár ran na zadek a je klid.“

Tyto výbuchy vzteku jsou však spojeny s věkem. Objevují se ve věku od 20 měsíců do 2,5 roku, ale dá se jim předejít určitým plánováním. Děti ve věku jednoho až tří roků nejsou schopny záměrného zlobení a jejich tělesné trestání není vždy správné.

Děti a trest

Podle odborníků by rodiče neměli trestat děti mladší tří let, protože to jednoduše nemá žádný význam. Děti tohoto věku nejsou schopny pochopit, co dělají špatně. Místo trestu by se rodiče měli podívat pohledem batolete. Děti od jednoho do tří let by už měly vědět, že jejich chování má určitá omezení, ale výchova a disciplína by měly spočívat v trpělivém vysvětlování.

Důvodem zlobení u dětí tohoto věku je často zvědavost a touha poznávat nové věci. Když dítě udělá něco dobře, chválí se ihned a konkrétně. Dítěti je třeba vysvětlit, co udělalo dobře a proč z toho má chválící radost. Je dobré dítě pohladit, poplácat po rameni, aby se ještě víc zdůraznila slavnostní chvíle pochvaly. A stejně, když bude rodič kárat, je třeba kárat vždy hned a konkrétně. Dospělý musí vysvětlit, proč se ho chování dítěte dotklo, proč ho mrzí.

Záchvaty dokáží pořádně vyděsit

Pro afektivní záchvaty je typické období od jednoho roku do tří, někdy až čtyř let, poté samy odezní. Vyskytují se zvláště u živých, aktivních dětí, které si brzy začnou uvědomovat svou osobnost a začnou se prosazovat. Jednak ale nerozumí okolnímu světu a nevědí, že vše nemusí jít, jak si ony představují, jednak je jejich cítění velice nevyzrálé. Strach a úzkost z neznámého a snaha o sebeprosazení snadno přechází v nával vzteku a zlosti, který může vyústit až do afektu.

Dítě se takového návalu citu samo poleká, nedokáže se však ovládnout. Intenzivní pláč provází někdy tzv. apnoická pauza, neboli chvilička, kdy se dítě zapomene nadechnout. Reflexy jsou ale vždy silnější než vztek, takže udušení dítěte se bát nemusíte. Někdy se malý zuřivec ukřičí až do bezvědomí. Ani to není důvod k obavám: mdloba trvá většinou jen několik vteřin a není nebezpečná.

Pokud by se však dítěti stávaly záchvaty se ztrátou vědomí, aniž by jim předcházel podnět následovaný vztekem a prohlubujícím se pláčem, je nutné podstoupit neurologické vyšetření. Jsou-li afektivní záchvaty časté, možná by se vyplatilo vyšetřit hladiny krevního cukru a hořčíku. U některých dětí mívá zklidňující efekt úprava jídelníčku.

Ostuda při nákupech...

Nejjednodušší způsob, jak se záchvatům vyhnout, je nebrat malé děti na dlouhé nákupy. Pokud už je s sebou berete, pak v čase, kdy nemá hlad a není unavené. Řešením je také hračka, která dítě zabaví, aby se nenudilo. Když už k hysterickému záchvatu dojde, okamžitě vezměte dítě ven z obchodu. Neřešte nic uprostřed lidí, budete ještě více ve stresu a dítě bude více vyvádět. Vezměte ho na nějaké klidné místo a až se uklidní, můžete mu dát hračku. Ale nesmí to vnímat jako odměnu za hysterický záchvat.

Obodujte své dítě

Období vzdoru nejčastěji začíná před druhým rokem života a obvykle trvá okolo deseti měsíců, u silných individualit ale může být trvalou součástí chování po celou řadu let. Přestaňte obviňovat sebe z výchovné neschopnosti. Charakteristické chování dítěte, jeho temperament, se stabilizuje velmi brzy – přibližně v druhém měsíci života je už možné usuzovat, jaký človíček z miminka vyroste.

Metoda, kterou vypracovali dva američtí psychiatři A.Thomas a S.Chees, umožňuje daleko přesnější charakteristiku člověka. Tito odborníci rozdělili chování do devíti směrů: Motorická aktivita (od peciválů po neposedy), pravidelnost (doby spánku a bdění), spřátelení (reakce na neznámé lidi), přizpůsobivost, práh smyslového vnímání (dítě reaguje na sebemenší podnět nebo naopak), intenzita reakcí, celkové vyladění (radost, nespokojenost), snadnost vyrušení (věnuje se soustředěně své činnosti nebo se dá snadno „vytrhnout“) a výdrž. Ke každé vlastnosti přiřaďte hodnocení od 1 do 5 (vysoký stupeň). Své dítě uvidíte jinýma očima. Poznáte, že za problémy nemohou vaše chyby ani nepřátelství dítěte, ale prostě jeho vrozené založení. Netrapte se nad tím, že někteří rodiče jsou holt šťastnější. Vaše dítě vás může dokonale překvapit.

Žárlivost je důvodem ke vzteku

Žárlivost je veliká bolest a dvouleté, čtyřleté a ani šestileté dítě nemá šanci zpracovat ji racionálnějším způsobem. Pomůže, když dítě zapojíte do péče o nové miminko a pochválíte jej pokaždé, když udělá něco dobrého. Věnujte dítěti dostatek času, aby se necítilo odstrčené. Pokud dítě uhodí jiné dítě, dejte mu jasně najevo, že je to nepřípustné. Vezměte ho stranou, dívejte se mu do očí a srozumitelně a pevně mu řekněte:“Maminka tě nebije, tatínek tě nebije a ani ty nesmíš nikoho bít.“ Nekřičte a nebuďte agresivní.

Fňukání může souviset s příchodem nového dítěte do rodiny. Tato obvyklá forma „zlobení“ začíná mezi 18 měsíci a 2,5 rokem a příčinou velmi často bývá nuda. Pokud dítě nemá hlad a není unavené, řekněte mu :“Maminka ti nerozumí, když kňouráš.“ Několikrát to zopakujte a pak odejděte. Dítě si časem uvědomí, „že to nefunguje“. Pokud vaše batole hodí něco, co se nehází, vezměte hračku nebo ten předmět a dejte ho pryč. Dítě totiž často hází jen proto, aby zjistilo, co se stane.

Jak zvládnout zlobení

Soužití s potomkem výbušnější povahy bude vždy trochu složitější. Zredukujte počet zákazů na ty nezbytně nutné. Když dítě nechce jít za ruku, vyhovte mu. Tvrdí, že nechce jíst? Jak je libo – ještě žádné dítě z trucu hladem neumřelo. Dítěti dopřejte hodně zájmu a pozornosti a také příležitost zažít úspěch. Dovolte mu, aby vám pomáhalo. Za splnění úkolů ho hodně chvalte.

Důležitý je pravidelný režim a dostatek spánku. Vyhýbejte se rizikovým situacím – dlouhému cestování, návštěvám v rodinách, kde na děti nejsou zvyklí, oficiálním a nudným událostem. Dopřejte dítěti dostatek příležitostí vyřádit se venku.