Máme doma malého vzteklouna

Kolem druhého roku dítěte nastává tzv. období vzdoru, kdy se děti začínají více nápadněji vztekat a vzdorovat a bývá s nimi mnohdy těžké pořízení. Naše děti umí sebou mrsknout pěkně na zem, kopat nohama a křičet na celou tramvaj a neutiší se, ani kdybyste se rozkrájeli. U některých dětí toto období trvá až do tří let věku dítěte, ale většinou toto“vztekací „ období trvá kratší dobu. V předškolním věku dochází k poklesu vzdorovitého chování a s nástupem do školy se s nadměrnou vzdorovitostí setkáváme zřídka.

Dětské vztekání a chyba ve výchově

Je třeba si uvědomit, že dětské vztekání není způsobeno chybou ve výchově nebo nějakou poruchou ve vývoji. Neznamená to ani problematický výhled do budoucnosti. Dětské vztekání znamená určitou přechodnou slabost, ke které dochází během vývoje osobnosti. Dítě pomalu překračuje pomyslnou hranici ochranných rodinných křídel „ svých nejbližších a začíná se „vypravovat do světa“. Aby se dítě vyrovnalo s nároky okolí, je zapotřebí určitá zralost nervového adaptačního systému – taková zralost trvá o něco déle.

Kdy se dítě vzteká nejvíce?

Dítě se vzteká tehdy, jestliže něco chce a nemůže to dostat ( právě hned a teď). Na něco se těší a je zklamané. Jestliže po dítěti chceme, aby ukončilo hru a šlo se umýt a spát, bývá velmi rozmrzelé a vzteklé. Většina dětských vzdorovitých záchvatů je vyprovokována tím, že my dospělí na děti příliš spěcháme a nemáme čas s dítětem pokračovat v jeho hraní. Někdy na děti mluvíme příliš kategoricky a křičíme, místo toho abychom mluvili klidně a rozhodně. jestliže my rodiče jsme nervózní, přenášíme tento stav i na naše dítě a výsledkem je konflikt.

Jak předcházet konfliktům?

Samozřejmě bychom neměli dětem všechno povolit, co chtějí. Můžeme, ale rozšířit míru naší tolerance a předvídat již předem konfliktní situace. Např. můžeme vydávat určité příkazy s předstihem, aby dítě mělo dost času se duševně připravit, že bude konec hry. Dítěti opakujte několikrát za sebou, že bude oběd a že si musí předem umýt ruce. Nikdy nepřerušujte dítě, které je zabráno do hry náhle a zprudka ( stejně tím nic nedocílíte). Když jdete s dítětem ven, dovolte mu aby si vzalo svou milou hračku a sami dohlédněte na to, aby se mu neztratila. Pokud má vaše dítko v ruce nějakou svou panenku nebo auto, nebude se před hračkářstvím tak neúměrně vztekat.

Máme dítě za jeho vzdor trestat?

Je ověřeno, že trestat vztekající dítě nebo mu rozumně domlouvat při jeho záchvatu, nemá vůbec žádný efekt. Nějaké domlouvání, nebo plácání na zadek záchvat zlosti neodežene. Tady se nejedná o rozum nebo o charakter dítěte. Organizmus dítě ještě prostě není natolik zralý, aby pro něj zátěžovou situaci zvládlo. Řeší to plavém – vztekem. Vzpurné dítě se spíš snažte dát někde, kde je klid a nechte jej o samotě a dopřejte mu čas na uklidnění. Po dobu záchvatu se spíše zdržte reakcí na jeho projev. Zlostný výbuch dítěte tak vyjde zcela naprázdno a nesetká se s žádným odporem.

Fáze zpracování zlostného afektu

Po záchvatu vzteku musíme zase dítěti umožnit „cestu“ zpět. V žádném případě nemá smysl dítěti něco vyčítat, můžete začít vysvětlovat a situaci rozumně rozebrat. Nesnažte se v dítěti vyvolat pocit viny, ale spíše mu snažte vysvětlit, že takové chování je nedůstojné a pomozte se mu takového zlozvyku zbavit. Chování dítěte, které má záchvaty vzdoru, je vlastně jakási zkouška našich výchovných metod a naší trpělivosti. Je potřeba najít velkou míru tolerance a klidu.

Konec třetího roku

Koncem třetího roku se z našeho malého robátku stává pomalu, ale jistě človíček, který už zvládne spoustu dovedností. Pohybová koordinace je vyspělá, dítě si začíná osvojovat i jemnější motoriku, dokáže malovat a svá „umělecká“ dílka si umí pojmenovat. Řeč tříletého dítěte je rozvinutá ve všech gramatických formách a dítě se zajímá o básničky, říkanky, písničky. Při hře se dítě zapojí do hry s ostatními dětmi a umí s nimi spolupracovat. Dítě se tak učí domlouvat se svými vrstevníky, musí se učit dohodnout a také si musí počkat, až na něj „přijde řada“. V tomto období se začíná tvořit základna pro dobré nebo špatné mezilidské vztahy a dítě získává postupně získávat informace od okolního světa.

Mateřská škola

Z hlediska vývoje je mateřská škola nejen dobrým pomocníkem v přípravě na školu, ale dítě se učí významnému prvku – vztahu k ostatním dětem, svým vrstevníkům. Nelze si nepovšimnout, že děti, které si společně hrají, jsou radostné a předvádějí společně veselé kousky. Děti, které navštěvují mateřskou školu, mají možnost rozvíjet své sociální vlastnosti – tolerance, soucit, družnost apod. Tyto důležité vlastnosti se nedají naučit pouze v rodině nebo u svých sourozenců. Dítě získává zcela přirozenou cestou větší přehled. Dostává se mu tak možnost sledovat různé projevy chování u svých vrstevníků.

Pozitivní vliv mateřské školy

Dítě se má možnost se naučit v mateřské škole nejen spoustu dovedností, ale má možnost také poznávat to, co je běžné a normální. Většina dětí v předškolním věku doslova touží po kontaktu se svými vrstevníky. Děti bývají šťastné, když si jich někdo všimne a jsou vtaženy do hry. Ve školce má dítě možnost získat i cenná přátelství, která mohou trvat po celý život. Je dokázáno, že děti, které jsou v kolektivu si osvojují určité návyky mnohem rychleji ( oblékání, udržování pořádku apod.).

Utužujeme psychiku dítěte

Společnost ostatních dětí, jejich způsob hry a hračky mohou být také doslova velmi léčivé pro hůře přizpůsobitelné děti. S tím souvisí i psychické otužování dítěte. Některé děti mají problémy při navazování kontaktu s dospělými osobami a působí izolovaně a pro tyto děti je právě kontakt se svými vrstevníky obzvlášť vhodná. samozřejmě existují i extrémně úzkostné děti a ty potřebují zcela osobitý individuální přístup.

Integrace postiženého dítěte

V předškolním věku se nejlépe daří naučit dítě toleranci. I dítě jakkoli postižené bývá bez velkých rozpaků přijímáno ostatními dětmi. Dítě se sice bude ptát, proč postižené dítě dělá to, či ono, ale stačí mu jednoduché vysvětlení a děti to respektují. Větší „paseku“ mohou udělat úzkostní rodiče, kteří chtějí své děti až přespříliš chránit před realitou světa.

Učme předškolní děti společenskému chování

Dětem musíme určité společenské návyky vštěpovat již od ranného dětství a to znamená také některé věci opakovat přinejmenším stokrát ( aby pozdravily, umyly si ruce před jídlem, atd.). dítě musíme občas postrčit a opakovat mu, co má dělat.I takový banální pozdrav může být pro děti stresující. Přijdou do nového prostředí, kde jsou noví lidé, to všechno jsou faktory, které chování dítěte ovlivňují.

Úklid hraček

Děti si snáze osvojí návyky při kterých jsou samy nějakým způsobem aktivní ( když se mohou projevit, něco udělat apod.). Co se týče společenského chování, měli bychom také děti učit, aby si udržovaly ve svých věcech pořádek ( při nástupu do školy to budou mít mnohem jednodušší).