Pocity méněcennosti

Pocit méněcennosti je směs zahanbujících, tísnivých a lítostivých pocitů, kdy se nám něco nedaří a vypadáme před ostatními neobratně nebo hloupě. Takový pocit můžeme zažít již od předškolního věku, kdy si děti začnou měřit síly s ostatními dětmi. Ve školním věku, který je charakteristický soutěžením je měření sil na denním pořádku. Pocit méněcennosti nás může motivovat k tomu, abychom začali pracovat na svých nedostatcích a byli pilnější ( každý stojí o to se ponižujícímu pocitu vyhnout). Měně nadané děti Pocit méněcennosti je nebezpečný, když z něj dotyčná osoba nemá úniku a tento pocit se stává denním chlebem. Např., jestliže dítě trpí něčím, co nelze odstranit nebo napravit. Velice trpí také děti, které z nějakých důvodů nemohou prospívat dobře ve škole. Pocitu méněcennosti se nelze vyhnout ani v rodině, kde je protěžováno to nadanější dítě. Pohybová nedokonalost Na vytváření osobnosti má velký vliv pohybová dokonalost. Tělocvik může být pro pohybově netalentované děti hotovým strašákem. Je vhodné, když se dítě naučí v průběhu školní docházky alespoň plavat, jezdit na kole nebo bruslit. Tyto aktivity jsou mezi dětmi velice ceněné, protože dítě může svou dovednost veřejně ukázat. Dítě necvičí samo Je nesmyslné předpokládat, že by dítě cvičilo nebo trénovalo samo, pokud není sportovním nadšencem. Je tedy nanejvýš vhodné dítě přiměřeně motivovat a naučit ho alespoň dvěma dovednostem, které budí u ostatních respekt. Obzvláště důležité je podporovat zdravé sebevědomí u chlapců. Obezita a nemotornost Vzhled je podřízen přísné kritice mezi vrstevníky. Pokud se ještě k vadě na kráse přidá obezita je to pro některé děti hotové utrpení. Děti se druhým velmi často vysmívají, právě kvůli jejich nemotornosti, nešikovnosti a neobratnosti. Jistěže ne z každého dítěte se může stát slavný sportovec, ale úplně základní pohybové dovednosti může zvládnout téměř každý. Dítě by mělo vlastní silou zvládat váhu svého těla a poradit si se svou tělesnou hmotností.