Výchova jedináčka

V současné době narůstá počet rodin, které vychovávají pouze jediného potomka. Kolik bude mít rodina dětí, ovlivňuje samozřejmě celá řada faktorů (věk matky, materiální zabezpečení rodiny, zdravotní stav apod.). Jak se rodiče budou potýkat s výchovou jediného dítěte záleží především na nich. Existuje celá řada zakořeněných mýtů, že jedináčci jsou rozmazlení sobci, kteří si bezpodmínečně hájí svá práva. Je to však nesmysl, protože určité společné rysy chování mají i děti vyrůstající ve vícečetných rodinách. Samozřejmě, že jedináčkovství má svá úskalí, ale je otázka povahy, zda je dítě družné, má snahu se prosadit a nebo je naopak zakřiknuté.

Útoky na jedináčka

Být jedináčkem má své výhody a zároveň i nevýhody. Jistě by bylo nefér říci, že co se týče materiální stránky, a ta není v dnešní době vůbec zanedbatelná, je to výhoda být sám. Vzdělání a zájmová činnost dětí stojí nemalé prostředky. Pokud, ale majetkové poměry převyšují nad citovou složkou v rodině je výsledek velice „ztrátový“. Na druhou stranu, mít sourozence je obrovský dar a žádný kamarád z pískoviště ani ze školy nám ho nemůže nahradit. Určitá vzájemná sourozenecká rivalita, hádky a skotačení je něco, co nás s druhým sourozencem velice úzce spojuje.

Jak připravit jedináčka do života?

Rodiče by bezesporu k výchově jedináčka měli přistupovat trošku jinak a měli by se snažit, aby jim nechyběl kontakt se svými vrstevníky a tím i možnost srovnání. Již odmalička bychom neměli zůstávat s dítětem izolovaně doma, ale už i batolátka jsou radostnější, když najdou své malé přátele v mateřských centrech, protože už tam se pomalu učí, jak vycházet s ostatními.

Zbytečně neochraňovat

Rodiče jedináčka mají někdy tendenci dítě příliš úzkostně bránit vůči všem negativním jevům, ale to je právě největší chyba. Sebevědomí a víru ve vlastní schopnosti získá dítě právě tehdy, když má možnost prožít různé situace a objevovat.

Nadměrné přetěžování

Další chybou, které by se měli rodiče jedináčků vyvarovat je nadměrné očekávání úspěchů a dobrých výsledků. Nesplnění svých vlastních ambicí rozhodně nepřenášejte na své ratolesti a nechte na něm, jak si uspořádá své koníčky a záliby. Jedině tak, může vyrůst v optimistickou a úspěšnou osobnost. Nejsou vyjímkou jedináčci, kteří trpí neurózami a strachem z pocitu, že zklamou své rodiče. Také s vědomím, aby příliš nevyčuhovali, mohou být nejistí a ztrémovaní a jsou pravým opakem jedináčka – suveréna, kolem kterého se všechno točí a jde mu všechno samo, jak si někdy ostatní myslí.

Podporujte fyzickou aktivitu svého dítěte

Každá maminka chce mít dítě pěkné oblečené a upravené jako ze škatulky. Tím však dítě své vrstevníky neohromí. Jestliže má dítě v kolektivu vrstevníků obstát, musí být v něčem dobré nebo alespoň umět to, co ostatní. Učte proto své děti plavat, bruslit, lyžovat a snažte se aby bylo fyzicky zdatné a obratné. Pokud nemáte právě sportovně nadané dítě, objevujte spolu s ním to, co ho baví a podporujte jej. Tím uděláte pro své dítě to nejlepší. Mít své záliby a koníčky je něco, co nás obohacuje a dělá náš život hezčím po celý život, nejen v dětství.

Nedělejte z jedináčka hned dospěláka

Rodiče jedináčka jsou tak soustředěni na své dítě, že se snaží jeho výchovu již od miminka „urychlovat“ směrem dopředu. Chtějí, aby dítě rychle sedělo, chodilo, mluvilo a snaží se bezmezně podporovat jeho vývoj. Později, když už dítě komunikuje a pohybuje se neustále ve společnosti dospělých, očekává se od něj, že bude hodné a rozumné a rodiče zapomínají na to, že k dětství právě ty taškařice a zlobení patří.

Kdy do školky

Jedináček by měl navštěvovat školku nejpozději od čtyř let. Rok před návštěvou školy je pro jedináčka pozdě. Návštěva kroužků a kurzů angličtiny je určitě důležitá a vhodná, ale jen ve školce získá dítě určitý sociální trénink. V kroužcích se dítě soustředí pouze určitý časový úsek a děti se pak rozprchnou do svých domovů. Ve školce je určitý pevný řád a pobyt v kolektivu dětem určitě prospívá a jedináčkům obzvlášť.

V čem to má jedináček určitě těžší

Jedináček je na všechno sám. Nemusí se o nic a nikoho dělit, ale právě z toho mu může být smutno. Rodiče jsou na své jedináčky velice upnutí. V dospělosti někdy těžce nesou, že děti mají již svůj život. V případě, že jsou rodiče starší nebo nemocní je jedináček opět na všechno sám a veškerá péče a starost leží na něm. Ještě si myslíte, být jedináčkem je opravdu jen výhoda?