Lhát se nemá...

Lež je podle psychologů úmyslně a vědomě projevená nepravda ve snaze dosáhnout určitého cíle. Lhaním se obvykle chceme vyhnout nepříjemnostem a zodpovědnosti, získat pro sebe určitou výhodu nebo zamést stopy po události nebo skutku, na který nemůžeme být zrovna hrdí.

Proč lžeme sobě i jiným?

Podle průzkumů jsou ženy nedostižné zejména ve společenském lhaní, které pomůže dětem nebo partnerovi, přátelům. Krásnou lží dokáží povzbudit mužské sebevědomí. Muži si vymýšlejí především proto, aby se vyhnuli nepříjemnostem nebo zatajili nějaké selhání.

Bez každodenních malých lží by prý manželství nemohlo fungovat. Na lhaní v manželství existují v Americe dokonce statistické průzkumy. Podle nich ve vztahu běžně lže na 55% žen. Hodně se prý ve světě lže o vlastní rozhazovačnosti a opět v tom vynikají ženy. Ženy však mají větší snahu své výdaje tajit, protože obvykle vydělávají méně.

Co si budeme povídat, lidé, kteří považují za svou morální povinnost vmést každému tvrdou pravdu přímo do tváře, nepatřívají k nejoblíbenějším. Lichotníci se naproti tomu hřejí na výsluní. Musíme však rozlišovat mezi neškodným prostředkem sociálního smíru a nepravdou, která může mít pro druhého člověka dalekosáhlé následky.

Začít u sebe

Ať už chcete dobrý vztah nebo pevné zdraví, vyplatí se hrát sám se sebou na férovku. Předstírání totiž stojí spoustu energie, kterou můžete využít k tomu, abyste všechno opravdu získali. Zdravotníci vidí následky našich nepravd a autostylizací každodenně. Podle odborníků na výživu máme sklon podhodnocovat svůj denní příjem kalorií o 20%, podle kondičních trenérů se zase klameme ohledně množství prováděné tělesné aktivity.

Sedm žen z deseti si myslí, že pravidelně sportuje. Když se ale na věc podíváme zblízka, ukáže se, že si jdou jednou za měsíc zacvičit. Každý v určitém věku přestane cvičit a přibere. Určitě si vybavíte ze svého okolí někoho, komu už sice není pětatřicet, ale vede aktivnější život než vy. Tak proč chcete být jiní?

Říkat si opravdu vše?

Otevřenost ve vztahu a informovanost o důležitých věcech neznamená svěřovat partnerovi každé hnutí mysli. Každý z nás má právo:

• Mít soukromé fantazie a sny, včetně sexuálních.
• Nechávat si pro sebe některé pocity a myšlenky.
• Trávit určitý čas jen podle svého.
• Nechat si pro sebe některé pracovní problémy a také drobnější problémy s penězi, pokud jsou jen dočasné a zvládneme je.
• Neříkat partnerovi o úplně každém, se kterým občas zajdeme na kafe...

Pravda však není samospasitelná a někdy může pěkně bolet. A tak partnera pochvalte za skvělý sex (i když jste už zažili lepší).

Co oči nevidí, srdce nebolí

Zvláštní kapitolou mezi utajenými pravdami je milosrdná lež motivovaná snahou ochránit milovaného člověka před skutečnostmi, které by ho mohly zranit nebo uvrhnout v zoufalství. Typickým příkladem je zatajení neblahé lékařské zprávy nebo jednorázové nevěry, která se obešla bez následků..

Nelžete ani dětem

Řadu rodičů možná napadne, že nejlepší cesta, jak ochránit své děti, je problém před nimi zamlčet. Omyl! Děti zaručeně poznají, že se něco děje, a pokud jim nenabídnete vhodné vysvětlení, budou si situaci interpretovat po svém. Ještě horší je, když děti začnou vnímat problémy ostatních jako své selhání.

Nakonec tak mohou dospět k závěru, který může mít mnohem hororovější prvky než skutečnost. Někdy dětem nemůžete dát jednoznačnou nebo uklidňující odpověď, protože byste museli lhát nebo sami netušíte, jak se situace vyvine. Odborníci doporučují být i v tomto případě co nejupřímnější.

Poznáte lháře?

Tělo nás prozradí. Když malé dítě zalže, okamžitě si přikryje ústa rukou, jako by se bálo, že pravda vyskočí ven. My dospělí se umíme lépe ovládat, reakce jsou ale podobné. Instinktivně zvedáme ruce k obličeji, což se snažíme zakrýt poškrábáním na nose, úpravou vlasů nebo třením čela.

Upřímný pohled do očí naproti tomu nedokazuje vůbec nic. Hravě ho zvládne i desetiletý podvodníček.

Další „varovné“ signály:

• Křečovitý úsměv, strnulost gest a pohybů.
• Neobvyklá mimika, atypické pohyby a záškuby lícních svalů, semknuté rty (signalizují vztek a napětí), mírné zdvižení a sevření obočí (známka úzkosti).
• Zrychlené dýchání, zčervenání či zblednutí, změny tepu, pocení.
• Časté přeřeknutí a váhavost nebo naopak rychlé „mletí“ (lhář má řeč nacvičenou a nechce dát posluchači šanci přemýšlet).

Detektor vás usvědčí...

Známé detektory lži jsou založeny na změnách srdečního tepu, vodivosti kůže a frekvence dechu, ke kterým většinou dochází, když lidé vědomě lžou a jsou při tom nervózní. Chladnokrevný lhář ale znervóznět vůbec nemusí, nevinný člověk na druhou stranu ano. Tím je dána jejich nespolehlivost.

Na zcela jiném principu je založen přístroj zvaný verdikátor. Zachycuje nepatrné vibrace hlasu, které jsou sluchem nepostižitelné, člověka prý ale dokážou prozradit v až 95% případů. Výhodou přístroje je, že partner nemusí o jeho použití vůbec vědět. Verdikátor se nejlépe osvědčil v Japonsku (Japonci neradi a špatně lžou), jako téměř nepoužitelný se ale ukázal v Rusku.