Když stůně duše, bolí tělo...

Znáte to určitě z vlastní zkušenosti. Potká-li vás v zimě stresová záležitost, snáze onemocníte. Jestliže se na vzniku nemoci podílejí zvýšenou měrou psychické a sociální faktory, označujeme ji jako onemocnění psychosomatické.

Každá nemoc je tak trochu psychosomatická...

Že nám stres, starosti a nespokojenost užírají zdraví, to víme odedávna – tahle zkušenost se odráží i v běžném jazyce. Snad každému občas „něco leží v žaludku“ nebo se mu „úží dech“.

Každý z nás má prý geneticky oslabený některý orgán. Ocitneme-li se v obtížné situaci, se kterou si vědomě nevíme rady, tělo to prostě vezme „za nás“ a nejslabší orgán začne dělat potíže. Právě bolesti břicha mívají podle odhadu lékařů ve čtyřiceti případech ze sta jiné než organické příčiny. „Plačícím orgánem“ ale může být jakákoli část těla. Časté jsou falešné srdeční příhody, bolesti zad, hlavy, únava, záněty pohlavních orgánů, plicní choroby a bolesti všeho druhu.

Funkční poruchy a bolesti bez organického původu, jak takové potíže lékaři nazývají, bývají důsledkem dlouhodobé stresové zátěže. Jednoho dne se obranné síly našeho těla vyčerpají a problém vyvře na povrch na nejslabším místě, které v těle máme. A právě tomu lékaři říkají plačící orgán. Skutečnou příčinu tělesných potíží dokáže zpětně vyhledat jen dobrý psychoterapeut či psychiatr.

Nejčastější onemocnění

Podle odborných pramenů trpí dnes duševně podmíněnými nemocemi asi pětina obyvatel vyspělých zemí.

Dnes je takových onemocnění celá řada. Vezmeme-li ústrojí srdečně-cévní, je to především hypertenzní nemoc, ischemická choroba srdeční a srdeční infarkt.

Hypertonika (člověka s vysokým tlakem) přirovnávají odborníci k parnímu kotli s ucpanými ventily. Usiluje o úspěch za každou cenu. Konflikty potlačuje a uzavírá v sobě, radost ze života je mu cizí. Je to běžec, který si nedopřeje oddech. Varovnému volání svého těla nevěnuje žádnou pozornost, dokud není přinucen ke klidu na koronární jednotce.

Z plicních chorob je typickým psychosomatickým onemocněním astma. Psychická podmíněnost astmatu je známa už od konce 17. století, kdy byl popsán případ úředníka, kterému jeho nadřízený vynadal na veřejnosti. Dotyčný krátce na tom onemocněl záchvatem. Astmatický záchvat je často bezprostředním následkem rozčilení nebo obav.

V jiných případech může mít psychika i rozhodující roli jak při vzniku, tak při úplném vyléčení nemoci. Příkladem může být vředová choroba žaludku a dvanáctníku. Vředový zánět tlustého střeva se projevuje úpornými bolestmi břicha a silnými průjmy. Typickou vyvolávací událostí je nějaká dramatická změna v životě postiženého – rozchod s blízkým člověkem, úmrtí člena rodiny, ztráta zaměstnání. Pacienti s kolitidou jsou často ostýchaví, svědomití lidé, kteří propadají zoufalství, pokud něco v jejich životě není v pořádku.

Psychické vlivy vyvolávají u žen poruchy menstruačního cyklu, funkční sexuální poruchy a zhoršují klimakterický syndrom. U 20 až 40 % žen se vyskytuje premenstruační syndrom, který se projevuje depresemi, úzkostí, často i výbušností těsně před začátkem menstruačního cyklu.

Kůže představuje místo, kde se naše „já“ dostává do kontaktu s okolím. Už to jako by ji předurčovalo, že bude ukazatelem stavu svého nositele. Kožní onemocnění spojené s nesnesitelným svěděním bývá často spojené s neurózou. Odborníci se ale nemohou shodnout na tom, co bylo dřív. Zda se kožní nemoc vyvinula s neurózy nebo jestli dotyčného neurotizuje jeho nemoc. Pacienti každopádně bývají typičtí svou nespokojeností, ukřivděností a hádavostí, jejich vztahy se vyznačují hádkami a usmiřováním.

Důležitý je „dobrý“ doktor

Lidi se zdravotním problémem bez zjistitelné příčiny zná každý praktický lékař. Nejhůř dopadají ti pacienti, jejichž praktik nechápe nemoc v široké souvislosti. Pacient pak dostane nálepku simulanta nebo hypochondra. Naprostá většina somatických lékařů („lékařů těl“) už dnes uznává možnou souvislost mezi fyzickými a psychickými problémy.

Psycholog nebo psychiatr sice pacienta nezbaví lupénky nebo průjmu, může ale výrazně zmírnit příznaky nebo docílit toho, že se potíže nebudou vracet stále znovu a znovu.

Psychiatra ne!

Jakmile zazní slovo psychiatr, většina z nás raději podstoupí mnohem nepříjemnější vyšetření, než aby navštívila tohoto odborníka. Míra ochoty ke spolupráci záleží také na způsobu, jakým ošetřující lékař pacienta na psychiatrii odkáže. Většina nemocných snáze přijme vysvětlení, že jsou obětí stresu, než že jsou psychicky nemocní.

Můžeme si pomoci sami?

V životosprávě při všech onemocněních hraje důležitou roli výživa: pravidelnost stravy, její pestrost (s nadbytkem zeleniny, ovoce, luštěnin a ryb) a omezení živočišných tuků. U lidí ohrožených psychosomatickým onemocněním je nutný také pravidelný a dostatečný pitný režim. Je třeba denně vypít asi 2,5 l tekutin, v létě a v horku ještě o litr víc. Nesmíme opomenout také pohyb na čerstvém vzduchu, sport – plavání, jízda na kole, rychlá chůze, ale také dostatečný spánek.

Najděte si svou vrbu. Některé problémy, jimiž se užíráme, zázračně zmizí, pokud se jim s partnerem, kamarádkou zasmějeme. Je důležité vyčistit si hlavu dříve, než bude pozdě.