Knihy patří už do postýlky

Má vaše dítě pěkný vztah ke knížkám? Máte velké štěstí. Čtení je nejen zábava, obohacuje slovní zásobu dítěte, pěstuje dětskou obrazotvornost. Vždyť i dospělý člověk se vypořádává s nedostatky a nepříjemnostmi moderního života nejen skutečnou činností, ale uchyluje se i do jiného světa prostřednictvím umění. Rodiče by měli svým dětem cestu ke knížce zprostředkovat.

Děti milují chvíle strávené s rodiči

Děti si brzy začnou čtení spojovat s okamžiky, na které se předem těší, s chvílemi přinášejícími radostné prožitky. Rodiče takto nevědomky obohacují své potomky o nezapomenutelné zážitky spojené s výchovou a dětstvím.

Nemyslete si, že vaše děti jsou ještě příliš malé. Už i ty nejmenší můžeme seznamovat s knihou, naučit je otáčet listy. Pro nejmenší čtenáře náš trh nabízí knížky s omyvatelným povrchem, nejrůznější leporela z tvrdších materiálů.

Zpočátku dětem popisujeme obrázky a postupně přidáváme více informací, kterými vyjadřujeme, co se na obrázku děje. Má-li maminka při čtení nebo vyprávění pohádky dostatek času a pochopení, může nechat malého posluchače doplňovat další slova nebo děj příběhu, nechat jej předvádět jednotlivá gesta pohádkových postaviček, domýšlet situace a podobně.

Čteme už "od postýlky"

Dítěti bychom měli začít číst knížky přibližně od půl roku. Melodické čtyřverší může zaujmout i devítiměsíčního človíčka.

V roce a půl věnujeme dítěti a knize více času, vyprávíme příběh. Když už se dítě orientuje v základech řeči, má smysl vyprávět mu krátké příběhy. Děti v tomto věku už mívají rády přímo předčítání, nikoli volné převyprávění, pamatují si konkrétní slovní spojení. Kolem druhého roku dochází při čtení knih ke stimulaci řeči. Zkuste občas záměrně udělat chybu, pojmenujte špatně například nějaké zvíře a čekejte, až malý čtenář zareaguje. Tříleté dítě dovede vyprávět velmi krátkou pohádku nebo říkanku samo. V předškolním věku, než se dítě naučí číst, záleží hlavně na rodičích, kolik knih a jaké knihy mu kdo přečte.

Později, když už jsou děti větší a čtou si samy, je vždy vhodné, aby si spolu s rodičem dítě povědělo, co právě čte, Rodič může spolu s ním zajít do knihovny a ukázat mu i jiné žánry knih, které ho mohou bavit.

Jakou knihu vybrat?

Když začínáme dětem číst pohádky, netušíme, po které knize sáhnout a proč. Většinou vybíráme pohádku, kterou jsme sami milovali. Naši správnou volbu poznáme až podle reakce, pocitů, jimiž malý posluchač dává najevo, co v jeho mysli pohádkový příběh vyvolává. Jestliže dítě pohádka nezaujme, znamená to, že v něm v této chvíli nevyvolává žádné odezvy, není pro něho důležitá, a proto příště raději sáhneme po jiné.

Má-li pohádka upoutat dětskou pozornost, musí dítě příběh pobavit a podněcovat jeho zvědavost. Pokud má nějakým způsobem obohatit jeho život, musí v něm probouzet jeho představivost, pomáhat mu rozvíjet rozumové schopnosti a dopomoci mu vyznat se ve svých pocitech. Někteří rodiče se, bohužel, snaží své děti uchránit od nepříjemných prožitků, oprostit je co možná nejdéle od krutých životních nesnází, zakrývat každodenní tvrdou realitu a předkládat jim jen příjemné a pozitivní stránky života.

Upřednostňujeme knihy vkusné, s kvalitním textem a nekýčovitými ilustracemi.

Děti čtou rády

Dnešní děti jsou zdánlivě samostatné a nezávislé. Umějí s přehledem zapnout televizi, DVD, ovládají počítač, znají spoustu her a mají z nich potěšení. Přesto ve škole s nadšením vyprávějí, jakou pohádku jim přečetla maminka před spaním, kterou knížku dostaly od babičky.

Rodina a rodinné prostředí je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňuje dětské čtenářství a rodiče jsou prvními, kdo jde příkladem. Vliv rodiny na budoucí čtenářství dítěte je třikrát vyšší než vliv ostatních institucí Malé čtenáře najdeme v rodinách, kde je celkově příznivé klima. Děti, jejichž rodiče běžně čtou, se obvykle stávají náruživými čtenáři. Motivuje je radost, kterou máma s tátou projevují, vidí-li snahu děcka samostatně si číst nebo prohlížet knížky a časopisy.

Situace není tak špatná

Nedávné výzkumy ukázaly, že v České republice se čtenářem, který přečte pro zábavu a poučení alespoň jednu knihu za měsíc, stává přibližně polovina dětí. Oblíbená je zejména dobrodružná literatura a fantasy (vítězí Harry Poter). Knihy čtou častěji dívky, čtení je spojeno s uměleckými zájmy a aktivitami dítěte. Nadprůměrně čtou děti, které naplno a všestranně tráví svůj volný čas, častěji čtou žáci víceletých gymnázií.

Vytlačí média knihy?

Zájem o knihy zastiňuje televizní obrazovka. Zvláště v případech (podle výzkumu je to ve třiceti procentech), kdy mají děti televizi přímo ve svém pokoji a sledují ji bez omezení. Někteří rodiče si dokonce myslí, že je četba zbytečnou ztrátou času, protože pohádky i dobrodružné filmy děti vidí v dostatečné míře v televizi. Současné děti jsou zamilované do večerníčkových hrdinů – do Rákosníčka, Boba a Bobka, Malé čarodějnice.

Valnou část volného času ukrádá rovněž počítač. Čísla uvádějí, že dvě třetiny dětí u něj vysedávají alespoň jednou týdně, většina z nich ale denně. Kupodivu tyto děti čtou častěji než ostatní. S počítačovou gramotností přicházejí do škol a rodin nejrůznější výukové programy. Jsou přichystané už i těm dětem, které se dosud ještě neumějí ani podepsat. Po jejich spuštění mohou děti rozlišovat tvary, písmenka, nejrůznější předměty, vymalovávat. Počítač by však v žádném případě neměl zastoupit rodičovskou úlohu a ani by u něj dítě nemělo trávit příliš volného času.

Pokud dítě o knížky nemá zájem, hledáme, co by je mohlo bavit ve spojitosti s knížkou. Dítě má rádo dinosaury, najdeme knížku o dinosaurech. Je také vhodné naučit dítě chodit do knihovny. Už ve dvou letech by klidně mohlo být čtenářem knihovny.

Knihovnám neodzvonilo

Každá knihovna u nás má oddělení pro děti. V průměrné městské knihovně existuje výběr mezi 4 tisíci tituly a výše. Jedná se o leporela, klasické i moderní pohádky, knihy veršů a říkadel, povídky pro děti, kreslené obrázkové seriály a další. Knihovny bohužel využívá jen padesát procent dětí. V období svátků a významných událostí se v knihovnách pořádají přednášky, odpolední čtení a „dílny pro děti“. Oživují se staré zvyky a obyčeje.

Pohádky pohladí dětskou duši

Svět pohádek odpovídá dětským prožitkům. Dětské představě světa je bližší jednoduchost a jednostrannost charakteru pohádkových bytostí. Dítě totiž ještě nedokáže rozlišovat jemnější psychologické rozdíly. Je-li něco dobré, musí to být odměněno a zlé zase potrestáno.

Pohádky musíme volit tak, aby odpovídaly věku našeho potomka. Život v pohádce podléhá zákonům a právem fantazie je tyto zákony porušovat. Člověk se v pohádce může stát neviditelným, může leccos přičarovat a prožívat splnění ve skutečnosti nesplnitelných přání. Možnost uvolnit se ze zákonitostí tohoto světa dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje.

Pohádka působí na děti právě ve věku, kdy není možné v plné míře používat ostatních výchovných prostředků, tedy ve věku předškolním a v raném školním. Tak pohádka pomáhá dítěti vysvětlit společenské zákonitosti (nutnost poslouchat dospělé, dodržovat zásady slušnosti, být pravdomluvný, pracovitý...).

Dobro a zlo

V pohádkách je stejnou měrou přítomno dobro i zlo, stejně jako v životě a každém člověku. Dítěti nechávají nahlédnout, že mezi lidmi existují velké rozdíly a dávají mu na vybranou, jaká povahová vlastnost v něm vzbuzuje náklonnost a jaké nelibost.

Naše národní pohádky jsou „horory“, ve kterých teče krev, ale děti je neberou jako drastické. Dítě má minimální životní zkušenosti. Smysl a hodnotu života chápe velmi málo, stejně jako utrpení druhých.

Hrůzostrašné motivy v pohádce jsou součástí uměleckého vyjádření. Jsou prostředkem vyjádření vítězství dobra nad zlem. Není-li pohádka na hrůzné motivy zaměřena samoúčelně, není třeba mít u normálních dětí strach z nepříznivého dopadu na jejich psychiku. U citlivých dětí však musíme být při četbě pohádek opatrnější. Zásadně nikdy nečtěme dítěti pohádku, kterou odmítá poslouchat!

Pohádka je branou do lidského života fantazie. Pohádky rozvíjejí cit a charakter, obohacují slovní zásobu dítěte a učí ho vyjadřovat se. Dítě často zná příběh do všech detailů, a přesto ho znovu hltá, jako by to bylo poprvé. To je ta vzácná chvíle, kdy nám dítě umožní proniknout s ním do kouzelného světa.