Trampoty s nosem

Velký či malý nos je bránou do organismu, právě jím do těla stále vniká vzduch. Sliznice nosu je proto místem prvního kontaktu s alergeny, bakteriemi, viry a jinými cizorodými látkami, které mohou už v samotném nose vyvolat přecitlivělost až alergii.

Přiznejme si, je to orgán, o který se většina z nás příliš nezajímá. Pozorností ho poctíme, jen když dostaneme rýmu nebo chřipku. Zhoršená průchodnost nosu sice nebolí, jen obtěžuje, ale v žádném případě byste ji neměli podceňovat. Hrozí totiž opravdu vážné následky. Oteklá nosní sliznice podporuje kromě jiného vznik astmatu. Mohou se objevit i chvilkové zástavy dechu ve spaní. Podle některých odborníků se zvyšuje také riziko infarktu.

Pozor na chrápání

Zhoršení průchodnosti nosu je příčinou vzniku spánkové apnoe. Jde o poruchu, při níž postižený spí s otevřenými ústy a chrápe (což je zvuk vyvolaný vibrací měkkého patra), poté dýchání přeruší a po částečném probuzení (v podstatě dušením) zalape po dechu. Postižený je náchylnější např. k infarktu, protože žije s hůře okysličenou krví. Syndrom spánkové apnoe se řeší operací části měkkého patra, ale především je třeba u pacienta posoudit stav nosní přepážky. Deformitu nelze odhalit v zrcadle, lékař pohledem do ob u nosních průchodů zjistí nejen stav přepážky, ale také posoudí aktuální stav sliznice nosu. Je-li nosní přepážka skutečně zdeformovaná, je třeba ji operativně opravit. Přepážka rozděluje nos na dvě části. Pokud není v pořádku, vzduch nemůže pořádně proudit. Člověk dýchá jen jednou dírkou, nos se vysušuje, a to je už výzva pro nečistoty a choroboplodné zárodky.

Cenný filtr

Nos je důležitý pří úpravě vdechovaného vzduchu. Otepluje ho a zvlhčuje. Také reguluje jeho množství a plní funkci filtru.

  • Nos svými chloupky a řasinkovým epitelem zachycuje a odfiltrovává prachové částice, aby nezatěžovaly plíce.
  • Skořepy uvnitř nosu pečují o ohřev vzduchu vstupujícího do těla.
  • Hlenovitý povrch sliznice vzduch zvlhčuje.
  • Čichovou funkcí se nos nenahraditelně podílí na vnímání chuti.
  • V nosní sliznici sídlí imunoglobuliny, které útočí proti cizorodým látkám a likvidují je.
  • V nose jsou umístěna i speciální nervová zakončení, která pomocí vzduchu aktivují činnost mozku.

U člověka s deformovanou nosní přepážkou ale proudí vzduch v jednom nosním otvoru hodně, zatímco v druhém málo. Tam, kde je pohyb vzduchu menší, sekret stagnuje a je živnou půdou pro bakterie, které vyvolávají kašel, zánět vedlejších nosních dutin, chrapot či alergizaci. V důsledku neprůchodnosti nosu, postižený dýchá ústy - do plic tak vstupuje nečištěný, neohřátý a suchý vzduch, což vede k bronchitidám či suchým dráždivým kašlům. Funkci nosu potom musí převzít průdušnice a průdušky, oschlé hlasivky trápí chrapot.

Dýcháte ústy?

Důvodem, proč lidé dýchají ústy, je nejčastěji ucpaný, a navíc nepříjemně suchý nos. Většinou se jedná o špatnou průchodnost nosohltanu. Nosní sliznice se totiž vysušuje vlivem znečištěného životního prostředí nebo kouření, přetopených místností a prudkého střídání tepla a chladu. Vysušený nos nemá nejmenší šanci poradit si s viry, alergeny, bakteriemi a nečistotami, které se derou dovnitř. Ucpaný nos může být problémem několik dní, ale také let.

Nosem dýchá mnoho lidí. A to je větší chyba, než se na první pohled zdá. Dolní dýchací cesty nemají schopnost vzduch upravit. přívodem chladného a suchého vzduchu nesmírně trpí. Navíc přijímaný kyslík není tak kvalitní a do těla se dostávají  choroboplodné zárodky. Častým následkem je vznik bronchitidy nebo chrapotu způsobeného oschlými hlasivkami.

Zvlhčovače a květiny

Základem je nos pravidelně čistit a zvlhčovat. Vodou si nos proplachujte několikrát denně. A co víc, osolte ji. Sůl má schopnost ničit nahromaděný hlen, který nechce z nosu ven. Na půl litru vody použijte asi jednu kávovou lžičku soli. Voda může být teplá i studená. Další možností je inhalování páry z horké vody, ve které je sůl rozpuštěná.

Nosní spreje s obsahem mořské soli můžete používat několikrát denně. Zvlášť se hodí pro malé děti, které mají s ucpaným nosem velké problémy. Dalším řešením může být návštěva solné jeskyně, kde můžete intenzivně asi hodinu vdechovat výpary z mořské soli (měli byste absolvovat alespoň 5 návštěv). V bytě vám pomohou zvlhčovače vzduchu, ale podobnou službu udělají i pokojové květiny.

Stále populárnějším se stává laserové odstranění dlouhodobě oteklé sliznice. Zaplatíte za něj v průměru 4000 korun. Zduřelá nosní sliznice se působením laserového paprsku prakticky vypaří, čímž se nos zprůchodní. Jedná se o jednoduchý zákrok, ambulantně ho dělají v laserových centrech a některých ordinacích ORL. Nepříjemné ale je, že nosní sliznice se z tohoto zákroku vzpamatovává několik měsíců. Operace pomůže asi devíti lidem z deseti.

Ach, ta rýma

Akutní rýmu může způsobit až dvě stě různých virů. Nejčastější je rhinovirus, který má na svědomí až polovinu případů. O rýmu se jedná, když kýcháte a máte vodnatý výtok z nosu, který asi po třech dnech zhoustne a zežloutne. Lehce se zvýší teplota, maximálně na 37,5°C. Zdravý organismus se s rýmou vypořádá do sedmi dnů.

Děti dostanou rýmu asi šest až osmkrát ročně. Lidé od 16 do 45 let jsou podle statistik nemocní dva až pětkrát ročně. Žádný lék na rýmu neexistuje. Pouze se tlumí příznaky onemocnění. Pomohou spreje do nosu, které zklidňují zduřelou nosní sliznici, pobyt v teple a dostatečná vlhkost vzduchu a zásoba tekutin. Pokud však spreje do nosu používáte delší dobu, jejich účinek je zcela opačný. Sliznice ještě více zduří, v některých případech dochází i k jejímu trvalému poškození. Bez porady s lékařem proto tyto preparáty neužívejte déle než týden. Dětem nikdy nekapejte do nosu spreje určené dospělým!

Stačí, když se venku jen trochu ochladí nebo je větší vlhko a vy začnete kýchat? Příčinou je zvýšená reakce cév nosní sliznice na různé vnitřní i zevní podněty. Těmi mohou být změna vlhkosti prostředí, přechod z tepla do chladu nebo naopak. Vazomotorickou neboli hyperaktivní rýmu vyvolávají i některé léky, například na vysoký tlak, ale i hormonální antikoncepce. Léčba je podobná jako um klasické rýmy. Podávají se spreje do nosu, pomáhají i antihistaminika. Další možností je chirurgické odstranění nadmíru aktivních cév v nose.

Infekce z nosu se může velmi rychle přesunout i do vedlejších nosních dutin. Tyto duté váčky sice nemají pro lidské tělo žádný zásadní význam, zpevňují ale kosti v obličejové části lebky. Příznaky této nemoci jsou podobné jako u chřipky - vysoké horečky, malátnost, únava. Nemocní mívají bolesti pod okem, v čele nebo v záhlaví, podle toho, která místa infekce zasáhla. Bolest je větší, když předkloníte hlavu. Typický je také žlutý výtok  z nosu a bolesti zubů. Při léčbě je prvořadý klid na lůžku, zvlhčování vzduchu, nosní kapky a antibiotika v případě bakteriální nákazy.

Chronické infekce nosohltanu nebo alergická rýma mohou mít vliv na vzhled vašeho dítěte. Nosohltan je v případě dlouhodobějších infekcí často zduřelý a stává se tak překážkou pro dýchání nosem. Dítě pak dýchá ústy. Při ústním dýchání jsou rty pootevřeny, jazyk leží na dolních zubech a není v kontaktu s horními zuby. Důsledkem může být takzvaný otevřený skus u zubů. Při skousnutí se horní a dolní zuby nepotkávají a je mezi nimi volný prostor. Proto vždy dbejte na to, aby se váš potomek pořádně vyléčil.

Čichám, čichám...

Čichová sliznice se u člověka prostírá na celkové ploše 2-4 centimetry čtvereční. Je umístěna v horní a zadní části dutiny nosní, na horní skořepě a v horní třetiny přepážky. Čichově aktivní plynné látky, které se dostávají do dutiny nosní, nepronikají k čichové sliznici přímo, protože sliznice neleží v hlavním proudovém vzduchu. Při krátkých rychlých nasátích nosem (čenichání) dochází k turbulentnímu proudění vzduchu. Při tomto zpětném návratu vzduchu se zvyšuje pravděpodobnost setkání aktivní plynné látky s čichovou sliznicí, a tedy i  s čichovými receptory.

Citlivost vůči různým pachům je na různých místech čichové sliznice různá. Variabilita různých čichových kombinací se u zdravého člověka odhaduje až na jeden milion různých vůní. S věkem citlivost čichu ubývá. Úplná ztráta čichu se nazývá ansomie. Snížení ostrosti čichu nazýváme hyposmie. Parosmie je stav, kdy postižený vnímá čichové podněty zkresleně.

Ztratí-li nemocný čich, může jít o záležitost vcelku banální, ale také o závažný stav. Ke ztrátě čichu dochází při otoku sliznice dutiny nosní, případně i ucpáním cesty průchodu vzduchu nosem. Ke ztrátě čichu dochází i při poškození mozkových drah, které tyto vzruchu vedou.